12. Nástup moderní architektury, Le Corbusier

Z Varhoo
Přejít na: navigace, hledání

Obsah

Architektura 1900 – 1945

Konec 19. století je v architektuře charakterizován eklektismem, což znamená, že architekti využívají prvky z předchozích slohů. Dvacáté století se snaží najít nový sloh. Architekti se stávají vykonavateli požadavků veřejných institucí, vlád, místní správy nebo různých obchodních a průmyslových společností; mají společnosti sloužit jako celku. Zásadně se mění náplň architektury, protože se požaduje převážně veřejná bytová výstavba (lidé se stehují z venkova do měst), stavba továren, nádraží, škol, radnic, nemocnic, knihoven, plaveckých bazénů, domů důchodců apod.

Základní prvky architektury první pol. 20. století

  • využití nových materiálů a technologií: železo, beton, železobeton, ocelový skelet, který odstranil velmi silnou plnou zeď, umělé hmoty
  • nové konstrukce umožňují zvětšit krytý prostor, odlehčují stavbu, šetří materiál, konstrukce skeletové, skořepinové, stanové; montáž se provádí z různých stavebních dílů mimo stavbu, což je účelné a rychlé, ale na druhé straně hrozí uniformita a ztráta lidských měřítek (např. socialistická architektura „panelových domů“ u nás po roce 1945)
  • nová architektonická estetika, která vychází z názoru, že technika je natolik nedotknutelná, že by se materiály měly používat tak, jak je dodaly továrny, tzv., že by se neměly nijak upravovat
  • architektura je značně pod vlivem techniky, nových vědeckých objevů a vynálezů

Secesní architektura

Individuální moderna

Otto Wagner
1841-1918, rakouský architekt, iniciátor vídeňské secese a moderny


Victor Horta
1861-1947, belgický architekt


Adolf Loos
1870-1933, rakouský architekt a teoretik narozený a působící i v ČSR
Napsal esej Ornament a zločin, který odsuzuje secesní architekturu. Architekti by měli podle něj navrhovat stavby, které jsou krásné sami o sobě, bez ozdob. Prosazuje pohodlí a účelnost, krásu interiéru před vnějškem stavby.


Frank Lloyd Wright
1867-1959, americký architekt
Navrhuje rodinné domy se středním prostorem, který spojuje ložnice a obytné prostory; je pro něj důležité zakomponování stavby do krajiny; používá přírodních materiálů (dřevo, kámen), asymetrické kompozice, odmítá klasicismus a antiku, je spíše ovlivněn japonskou architekturou (těsné spojení domu se zahradou, mírně svažité střechy, patro pouze nad částí přízemi.


Jan Kotěra
1871-1923, český architekt
Umožnil rozvoj nové architektury u nás, kdy po překonání secese dospěl k novému uspořádání prostoru a tvarového řádu. Využívá asymetrické půdorysy, neomítnuté cihlové zdivo, přiznává konstrukci.


Individualistická moderna

"Cesta kultury je cesta od ornamentu k bezornamentovosti ... Nikdy jsem se nedomníval, že je třeba ornament systematicky odstraňovat. Avšak tam, kde už jednou, a to z nutnusti, zmizel, není možno ho znovu použít." Adalf Loos

Je vývojové období na přelomu 19. a 20. století, kde se mnohdy ztotožňuje se secesí, a trvá asi do první světové války. Architekti individuální moderny se rozešli s historismy 19. století i secesním detailem a krásu hledají ve výtvarném působení proporcí a měřítek

Znaky

  • kladen důraz na funkčnost staveb,
  • uplatnění nových konstrukcí a technologií: ocelové konstrukce, používání velkých skleněných ploch, železobetonu,
  • holé průčelí bez ozdob, holé stěny v interiérech, kompozice z jednoduchých tvarů (hranoly).

Futuristická architektura

Expresionistická architektura

Kubistická architektura

Konstruktivismus v architektuře

Neoplasticismus v architektuře

Bauhaus a architektura

Purismus

Le Corbusier
vlastním jménem Charles Éduard Jeanneret, 1887 – 1965, švýcarský architekt, urbanista a malíř žijící ve Francii


Anodoe Ozenfant
1886 – 1966, francouzský malíř, teoretik, pedagog


Josef Chochol
1880 – 1956, český architekt


Jaroslav Fragner
1898 – 1967, český architekt, pedagog


Karel Honzík
1900 - 1966, český architekt a teoretik


Vít Obrtel
1901 – 1988, český architekt, scénograf a básník


Purismus

„... Nový druh je duchem konstrukce a syntézy, řízený jasnou myšlenkou.“ Le Corbusier

Z latinského purus – čistý, znamená obecně snahu o čistotu a oproštění se od cizích vlivů. V památkové péči šlo v 19. století o zásadu obnovovat historické stavby v duchu a čistotě původního stylu. Ve výtvarném umění a v architektuře purismus představuje směr, který vrcholí v 1. polovině dvacátých let 20. století. Malíř A. Ozenfant a architekt Le Corbusier vydávají manifest Po kubismu, v němž vyjadřují úsilí o využití konstrukčních zákonů a ideálních matematických poměrů.

Podstata Purismu

Purismus je založen na očištění geometrické podstaty věcí od všech ozdob a dekorací. Puristé pracují s čistým tvarem a čistou barvou, chtějí zobrazovat to, co je ve tvaru neměnného a stálého. Vylučují jakýkoli zásah náhody, fantazie a subjektivity. Využívají geometrické tvary, jasnou kompozici. Vybírají si jednoduché náměty – lahve, sloupy apod.

Architektura

Puristický teorie se lépe uplatnila v Le Corbusierově architektuře, jejíž základy jsou:

  • stylová čistota, funkčnost a účelnost,
  • odmítají deformaci, využívají se tvary koule, kvádru, krychle, válce,
  • použití podpory (sloup – pylon) a deskové podlahy, a tím ruší závislost vnitřního prostoru na konstrukci,
  • užití plochých a rovných střech z železobetonu
  • staví se sériové rodinné domy z litého železobetonu.


Mezinárodní sloh, funkcionalismus

Le Corbusier


Walter Gropius
1883 – 1969, německý architekt


Theo van Doesburg
1883 – 1931, nizozemský architekt, malíř a teoretik


Auguste Perret
1874 – 1954, francouzský architekt


Mies van de Rohe
1886 – 1969, německý architekt


Alvar Aalto
1898 – 1976, finský architekt


Bohuslav Fuchs
1895 – 1972, český architekt


Oldřich Tyl
1883 – 1939, český architekt


Josef Gočár
1880 – 1945, český architekt


Jaromír Krejcar
1895 – 1949, český architekt


Funkcionalismus

„Živá (nová) architektura je ona, která věrně vyjadřuje svou dobu. Hledejme její příklady ve všech oborech konstrukce, volme díla, která jsou přesně podřízena účelu, realizována rozmyslným užitím materiálu, dospívají krásy rozvrhem, harmonicky danými prvky, z nichž jsou složena.“ A. a G. Perretové

Je obecná tendence, která klade důraz na účel, na užitnou hodnotu, na praktické funkce. v užším slova smyslu jde o architektonický směr, který vytvořila meziválečná avantgarda ve 20. -50. letech 20. století. Na vzniku tohoto mezinárodního stylu se podílela řada hnutí: ruský konstruktivismus, Bauhaus, De Stijl, tvorba architektura Le Corbusiera.

Podstata Funkcionalismu, mezinárodního stylu

Teoreticky a umělecky zformuloval Le Corbusier v roce 1927 pět základních bodů nové architektury:

  • podpory (sloupy) vynášejí dům nad zem, aby bylo více světla a aby se uvolnil přízemní prostor pro parkování nebo zahrady,
  • střešní zahrady vzniknou využitím rovné střechy k obytnému účelu jako terasa nebo zahrada,
  • uplatnění volného půdorysu, který je usnadněný skeletovou konstrukcí, kdy systém podpor probíhá až pod střechu a nese konzolovitě předsazené střechy; žádné patro není spojeno s druhým; neexistují nosné stěny nýbrž tzv, membrány
  • využívají se pásová okna ke zlepšení osvětlení; podpory se stropními deskami vytvářejí otevřenou fasádu, okno probíhá od podpory k podpoře nebo je před podpory předsazeno,
  • používá se volné průčelí, které je posunuto před nosný skelet, čímž ztrácí nosnou funkci a okno může být dále prodlužováno bez návaznosti na vnitřní dělení stavby


Základními stavebními materiály byly železobeton, ocel a sklo. Nově se také řeší plány přestavby starých městských čtvrtí, sídlišť a komunikací. Principy funkcionalismu se také uplatnily v řešení interiérů a bytové architektury.

Hlavním střediskem se stalo Německo, Holandsko, Francie, Československo. Mezinárodní styl měl také vliv na rozvoj skandinávské architektury i architektury Ameriky a Japonska. Druhá světová válka fakticky tuto vývojovou etapu evropské architektury ukončila.

Česká funkcionalistická škola vycházela z principů Le Corbusiera již v druhé polovině dvacátých let 20. století. Využívá se železobetonového skeletu ke stavbě městských, obchodních a administrativních domů. Důležitým teoretikem a inspirátorem byl Karel Teige, vůdčí osobnost meziválečné kultury (Děvětsil).

--Darkfejzr 17:15, 21. 5. 2010 (UTC)

Le Corbusier

Osobní nástroje