12. Nástup moderní architektury, Le Corbusier

Architektura 1900 – 1945

Konec 19. století je v architektuře charakterizován eklektismem, což znamená, že architekti využívají prvky z předchozích slohů. Dvacáté století se snaží najít nový sloh. Architekti se stávají vykonavateli požadavků veřejných institucí, vlád, místní správy nebo různých obchodních a průmyslových společností; mají společnosti sloužit jako celku. Zásadně se mění náplň architektury, protože se požaduje převážně veřejná bytová výstavba (lidé se stehují z venkova do měst), stavba továren, nádraží, škol, radnic, nemocnic, knihoven, plaveckých bazénů, domů důchodců apod.

Základní prvky architektury první pol. 20. století

• využití nových materiálů a technologií: železo, beton, železobeton, ocelový skelet, který odstranil velmi silnou plnou zeď, umělé hmoty
• nové konstrukce umožňují zvětšit krytý prostor, odlehčují stavbu, šetří materiál, konstrukce skeletové, skořepinové, stanové; montáž se provádí z různých stavebních dílů mimo stavbu, což je účelné a rychlé, ale na druhé straně hrozí uniformita a ztráta lidských měřítek (např. socialistická architektura „panelových domů“ u nás po roce 1945)
• nová architektonická estetika, která vychází z názoru, že technika je natolik nedotknutelná, že by se materiály měly používat tak, jak je dodaly továrny, tzv., že by se neměly nijak upravovat
• architektura je značně pod vlivem techniky, nových vědeckých objevů a vynálezů

Secesní architektura

• oblivnění japonskými ukijoe, lidovým uměním, staorvěkými dřevořety, krétským uměním, nebo dekorem islámu
• znaky: plošnost, ornamentálnost, linearita, záliba v organické hmotě, květy, listy,
• symbolika pulzování života

vrchol secese na výstavě v paříži v roce 1900

• průčelí dotváří malba, mozaiky, skleněné nebo keramické ornamentální doplňky
• na fasádách se objevují reliefní nápisy typických secesních písem
• interiér je vyzdoben štukem, nebo mallbou, mramor, dřevěné obklady, ozdobná osvětlovací tělesa, zrcadla, prosklení, různé dlažby
• Symbolika: erotika, touha, vášeň

Francie

H. Guimard

Vstupní vchody do Pařížského metra. Mistr skla a použití kovů

Belgie

Victor Horta

užití skla a železné konstrukce. Používal rostlinný dekor. Díla: Dům ing. Tassela, Lidový dům v Bruselu

Špaňelsko

Antonio Gaudí

uzavřená osobnost, pochopena až surrealisty. Gotické a barrokní vlivy. Organická architektura- veliký přínos pro architektru. Díla Sagrada Familia (svatá rodina, nedokončený chrám, podoba gotiky, tvary přírody), Casa Batló - mohutné sloupy, šupiny, kamínky), Casa Milá(vlnobití fasády, komínky=helmice pokrytá kovem), Guelův palác a park

Anglie

Ch. R. Mackontosch

Budova školy umění v Glasgow

Individuální moderna

Otto Wagner

1841-1918, rakouský architekt, iniciátor vídeňské secese a moderny

Victor Horta

1861-1947, belgický architekt

Adolf Loos

1870-1933, rakouský architekt a teoretik narozený a působící i v ČSR

Napsal esej Ornament a zločin, který odsuzuje secesní architekturu. Architekti by měli podle něj navrhovat stavby, které jsou krásné sami o sobě, bez ozdob. Prosazuje pohodlí a účelnost, krásu interiéru před vnějškem stavby.

Frank Lloyd Wright

1867-1959, americký architekt

Navrhuje rodinné domy se středním prostorem, který spojuje ložnice a obytné prostory; je pro něj důležité zakomponování stavby do krajiny; používá přírodních materiálů (dřevo, kámen), asymetrické kompozice, odmítá klasicismus a antiku, je spíše ovlivněn japonskou architekturou (těsné spojení domu se zahradou, mírně svažité střechy, patro pouze nad částí přízemi.

Jan Kotěra

1871-1923, český architekt

Umožnil rozvoj nové architektury u nás, kdy po překonání secese dospěl k novému uspořádání prostoru a tvarového řádu. Využívá asymetrické půdorysy, neomítnuté cihlové zdivo, přiznává konstrukci.

Individualistická moderna

"Cesta kultury je cesta od ornamentu k bezornamentovosti ... Nikdy jsem se nedomníval, že je třeba ornament systematicky odstraňovat. Avšak tam, kde už jednou, a to z nutnusti, zmizel, není možno ho znovu použít." Adalf Loos

Je vývojové období na přelomu 19. a 20. století, kde se mnohdy ztotožňuje se secesí, a trvá asi do první světové války. Architekti individuální moderny se rozešli s historismy 19. století i secesním detailem a krásu hledají ve výtvarném působení proporcí a měřítek

Znaky

• kladen důraz na funkčnost staveb,
• uplatnění nových konstrukcí a technologií: ocelové konstrukce, používání velkých skleněných ploch, železobetonu,
• holé průčelí bez ozdob, holé stěny v interiérech, kompozice z jednoduchých tvarů (hranoly).

Purismus

Le Corbusier

vlastním jménem Charles Éduard Jeanneret, 1887 – 1965, švýcarský architekt, urbanista a malíř žijící ve Francii

Anodoe Ozenfant

1886 – 1966, francouzský malíř, teoretik, pedagog

Josef Chochol

1880 – 1956, český architekt

Jaroslav Fragner

1898 – 1967, český architekt, pedagog

Karel Honzík

1900 - 1966, český architekt a teoretik

Vít Obrtel

1901 – 1988, český architekt, scénograf a básník

Purismus

„... Nový druh je duchem konstrukce a syntézy, řízený jasnou myšlenkou.“ Le Corbusier

Z latinského purus – čistý, znamená obecně snahu o čistotu a oproštění se od cizích vlivů. V památkové péči šlo v 19. století o zásadu obnovovat historické stavby v duchu a čistotě původního stylu. Ve výtvarném umění a v architektuře purismus představuje směr, který vrcholí v 1. polovině dvacátých let 20. století. Malíř A. Ozenfant a architekt Le Corbusier vydávají manifest Po kubismu, v němž vyjadřují úsilí o využití konstrukčních zákonů a ideálních matematických poměrů.

Podstata Purismu

Purismus je založen na očištění geometrické podstaty věcí od všech ozdob a dekorací. Puristé pracují s čistým tvarem a čistou barvou, chtějí zobrazovat to, co je ve tvaru neměnného a stálého. Vylučují jakýkoli zásah náhody, fantazie a subjektivity. Využívají geometrické tvary, jasnou kompozici. Vybírají si jednoduché náměty – lahve, sloupy apod.

Architektura

Puristický teorie se lépe uplatnila v Le Corbusierově architektuře, jejíž základy jsou:

• stylová čistota, funkčnost a účelnost,
• odmítají deformaci, využívají se tvary koule, kvádru, krychle, válce,
• použití podpory (sloup – pylon) a deskové podlahy, a tím ruší závislost vnitřního prostoru na konstrukci,
• užití plochých a rovných střech z železobetonu
• staví se sériové rodinné domy z litého železobetonu.

Mezinárodní sloh, funkcionalismus

Le Corbusier

Walter Gropius

1883 – 1969, německý architekt

Theo van Doesburg

1883 – 1931, nizozemský architekt, malíř a teoretik

Auguste Perret

1874 – 1954, francouzský architekt

Mies van de Rohe

1886 – 1969, německý architekt

Alvar Aalto

1898 – 1976, finský architekt

Bohuslav Fuchs

1895 – 1972, český architekt

Oldřich Tyl

1883 – 1939, český architekt

Josef Gočár

1880 – 1945, český architekt

Jaromír Krejcar

1895 – 1949, český architekt

Funkcionalismus

„Živá (nová) architektura je ona, která věrně vyjadřuje svou dobu. Hledejme její příklady ve všech oborech konstrukce, volme díla, která jsou přesně podřízena účelu, realizována rozmyslným užitím materiálu, dospívají krásy rozvrhem, harmonicky danými prvky, z nichž jsou složena.“ A. a G. Perretové

Je obecná tendence, která klade důraz na účel, na užitnou hodnotu, na praktické funkce. v užším slova smyslu jde o architektonický směr, který vytvořila meziválečná avantgarda ve 20. -50. letech 20. století. Na vzniku tohoto mezinárodního stylu se podílela řada hnutí: ruský konstruktivismus, Bauhaus, De Stijl, tvorba architektura Le Corbusiera.

Podstata Funkcionalismu, mezinárodního stylu

Teoreticky a umělecky zformuloval Le Corbusier v roce 1927 pět základních bodů nové architektury:

• podpory (sloupy) vynášejí dům nad zem, aby bylo více světla a aby se uvolnil přízemní prostor pro parkování nebo zahrady,
• střešní zahrady vzniknou využitím rovné střechy k obytnému účelu jako terasa nebo zahrada,
• uplatnění volného půdorysu, který je usnadněný skeletovou konstrukcí, kdy systém podpor probíhá až pod střechu a nese konzolovitě předsazené střechy; žádné patro není spojeno s druhým; neexistují nosné stěny nýbrž tzv, membrány

• využívají se pásová okna ke zlepšení osvětlení; podpory se stropními deskami vytvářejí otevřenou fasádu, okno probíhá od podpory k podpoře nebo je před podpory předsazeno,
• používá se volné průčelí, které je posunuto před nosný skelet, čímž ztrácí nosnou funkci a okno může být dále prodlužováno bez návaznosti na vnitřní dělení stavby

Základními stavebními materiály byly železobeton, ocel a sklo. Nově se také řeší plány přestavby starých městských čtvrtí, sídlišť a komunikací. Principy funkcionalismu se také uplatnily v řešení interiérů a bytové architektury.

Hlavním střediskem se stalo Německo, Holandsko, Francie, Československo. Mezinárodní styl měl také vliv na rozvoj skandinávské architektury i architektury Ameriky a Japonska. Druhá světová válka fakticky tuto vývojovou etapu evropské architektury ukončila.

Česká funkcionalistická škola vycházela z principů Le Corbusiera již v druhé polovině dvacátých let 20. století. Využívá se železobetonového skeletu ke stavbě městských, obchodních a administrativních domů. Důležitým teoretikem a inspirátorem byl Karel Teige, vůdčí osobnost meziválečné kultury (Děvětsil).

--Darkfejzr 17:15, 21. 5. 2010 (UTC)