12. Nástup moderní architektury, Le Corbusier

Architektura 1900 – 1945

Konec 19. století je v architektuře charakterizován eklektismem, což znamená, že architekti využívají prvky z předchozích slohů. Dvacáté století se snaží najít nový sloh. Architekti se stávají vykonavateli požadavků veřejných institucí, vlád, místní správy nebo různých obchodních a průmyslových společností; mají společnosti sloužit jako celku. Zásadně se mění náplň architektury, protože se požaduje převážně veřejná bytová výstavba (lidé se stehují z venkova do měst), stavba továren, nádraží, škol, radnic, nemocnic, knihoven, plaveckých bazénů, domů důchodců apod.

Základní prvky architektury první pol. 20. století

• využití nových materiálů a technologií: železo, beton, železobeton, ocelový skelet, který odstranil velmi silnou plnou zeď, umělé hmoty
• nové konstrukce umožňují zvětšit krytý prostor, odlehčují stavbu, šetří materiál, konstrukce skeletové, skořepinové, stanové; montáž se provádí z různých stavebních dílů mimo stavbu, což je účelné a rychlé, ale na druhé straně hrozí uniformita a ztráta lidských měřítek (např. socialistická architektura „panelových domů“ u nás po roce 1645)
• nová architektonická estetika, která vychází z názoru, že technika je natolik nedotknutelná, že by se materiály měly používat tak, jak je dodaly továrny, tzv., že by se neměly nijak upravovat
• architektura je značně pod vlivem techniky, nových vědeckých objevů a vynálezů

Individuální moderna

Otto Wagner

1841-1918, rakouský architekt, iniciátor vídeňské secese a moderny

Victor Horta

1861-1947, belgický architekt

Adolf Loos

1870-1933, rakouský architekt a teoretik narozený a působící i v ČSR

Napsal esej Ornament a zločin, který odsuzuje secesní architekturu. Architekti by měli podle něj navrhovat stavby, které jsou krásné sami o sobě, bez ozdob. Prosazuje pohodlí a účelnost, krásu interiéru před vnějškem stavby.

Frank Lloyd Wright

1867-1959, americký architekt

Navrhuje rodinné domy se středním prostorem, který spojuje ložnice a obytné prostory; je pro něj důležité zakomponování stavby do krajiny; používá přírodních materiálů (dřevo, kámen), asymetrické kompozice, odmítá klasicismus a antiku, je spíše ovlivněn japonskou architekturou (těsné spojení domu se zahradou, mírně svažité střechy, patro pouze nad částí přízemi.

Jan Kotěra

1871-1923, český architekt

Umožnil rozvoj nové architektury u nás, kdy po překonání secese dospěl k novému uspořádání prostoru a tvarového řádu. Využívá asymetrické půdorysy, neomítnuté cihlové zdivo, přiznává konstrukci.

Individualistická moderna

"Cesta kultury je cesta od ornamentu k bezornamentovosti ... Nikdy jsem se nedomníval, že je třeba ornament systematicky odstraňovat. Avšak tam, kde už jednou, a to z nutnusti, zmizel, není možno ho znovu použít." Adalf Loos

Je vývojové období na přelomu 19. a 20. století, kde se mnohdy ztotožňuje se secesí, a trvá asi do první světové války. Architekti individuální moderny se rozešli s historismy 19. století i secesním detailem a krásu hledají ve výtvarném působení proporcí a měřítek

Znaky

• kladen důraz na funkčnost staveb,
• uplatnění nových konstrukcí a technologií: ocelové konstrukce, používání velkých skleněných ploch, železobetonu,
• holé průčelí bez ozdob, holé stěny v interiérech, kompozice z jednoduchých tvarů (hranoly).