12. Nástup moderní architektury, Le Corbusier
Architektura 1900 – 1945
Konec 19. století je v architektuře charakterizován eklektismem, což znamená, že architekti využívají prvky z předchozích slohů. Dvacáté století se snaží najít nový sloh. Architekti se stávají vykonavateli požadavků veřejných institucí, vlád, místní správy nebo různých obchodních a průmyslových společností; mají společnosti sloužit jako celku. Zásadně se mění náplň architektury, protože se požaduje převážně veřejná bytová výstavba (lidé se stehují z venkova do měst), stavba továren, nádraží, škol, radnic, nemocnic, knihoven, plaveckých bazénů, domů důchodců apod.
Základní prvky architektury první pol. 20. století
- využití nových materiálů a technologií: železo, beton, železobeton, ocelový skelet, který odstranil velmi silnou plnou zeď, umělé hmoty
- nové konstrukce umožňují zvětšit krytý prostor, odlehčují stavbu, šetří materiál, konstrukce skeletové, skořepinové, stanové; montáž se provádí z různých stavebních dílů mimo stavbu, což je účelné a rychlé, ale na druhé straně hrozí uniformita a ztráta lidských měřítek (např. socialistická architektura „panelových domů“ u nás po roce 1645)
- nová architektonická estetika, která vychází z názoru, že technika je natolik nedotknutelná, že by se materiály měly používat tak, jak je dodaly továrny, tzv., že by se neměly nijak upravovat
- architektura je značně pod vlivem techniky, nových vědeckých objevů a vynálezů
Secesní architektura
Individuální moderna
- Otto Wagner
- 1841-1918, rakouský architekt, iniciátor vídeňské secese a moderny
- Victor Horta
- 1861-1947, belgický architekt
- Adolf Loos
- 1870-1933, rakouský architekt a teoretik narozený a působící i v ČSR
- Frank Lloyd Wright
- 1867-1959, americký architekt
- Jan Kotěra
- 1871-1923, český architekt
"Cesta kultury je cesta od ornamentu k bezornamentovosti ... Nikdy jsem se nedomníval, že je třeba ornament systematicky odstraňovat. Avšak tam, kde už jednou, a to z nutnusti, zmizel, není možno ho znovu použít." Adalf Loos
Individualistická moderna
Je vývojové období na přelomu 19. a 20. století, kde se mnohdy ztotožňuje se secesí, a trvá asi do první světové války. Architekti individuální moderny se rozešli s historismy 19. století i secesním detailem a krásu hledají ve výtvarném působení proporcí a měřítek
