1. Starověké umění, antická kultura

Verze z 20. 5. 2010, 22:05

UMĚNÍ MEZOPOTÁMIE V DOBĚ SUMERSKÉ, AKKADSKÉ A BABYLONSKÉ

Vznik

Historické civilizace od dob vzniku písma - kolem 3000 př. n. l. u Sumerů v oblasti Mezopotámie, kde se kultura začala rozvíjet až po poslední době ledové, vznik nové krajiny, četné naplaveniny, bohatá, úrodná půda. Její osídlení však vyžadovalo již dobře organizovanou společnost, vybudování zavlažovacích systémů, které vodu odvedou v době záplav a umožní ji využít později v době sucha. Sem expandovala kultura na monoxilonech ze Středomoří. Kultura Chasúnská (chasúnská keramika), od ní se později odštěpila Samarská. Později vystřídána Chaláfskou 5 500 až 4 000 let př. n. l. - vyspělá, bohatě zdobená keramika - kombinace florálních vzorů a geometrie, schématické figury, pohlavní znaky

Mezopotámie - mezi řekami Eufrat a Tigris, dnešní Irák, Turecko, Sýrie, Írán, tehdy řeky vtékaly do moře samostatně, dnes se stékají. Aluviální plošina - plošina naplavenin. Kvůli přísunu vláhy závislí na tocích. Výraznější, organizovaná kultura OBEJDSKÁ (EL OBEJD), obydleli Mezopotámii 5 000 až 3 500 let př. n. l. Zkulturnili ji, udělali z bažin úrodnou půdu. Systémy odvodňovacích a zavlažovacích kanálů. Též vytvořen systém, kdy do chrámu byly odváděny naturální daně ze zemědělství. Půda patřila chrámu = chrámové hospodářství. Ty se pak přerozdělily i mezi ty, kteří se na zemědělství nepodíleli, zajištění potravy, správce = ÉN či ÉNGI - pán, kněz, pověřený. Formálním vlastnictvím všeho byl bůh, palácové vlastnictví - král, občinové hospodářství - vesnice, osobní vlastnictví.

Sploečnost

Vznikaĺy města, městské státy, Ur a Uruk měly dominantní postavení.Mnohem dříve některá sídliště mimo Mezopotámii - Jericho, Çatal Hüyük. LAGAŠ, SIPPAR, NIPPUR, KIŠ (Sumerové se tradičně zvali vládci Kiše, ač tam nesídlili), ERIDU, URUK (dnes Varka). Bohové sídlili na vrcholku zikuratu. Nejstarší chrám boha nebes Ana a chrám Eanna, kde lidé uctívali Innanu, později známou pod jménem Ištar. Nejhlavnější trojice bohů: AN - bůh nebe a otec dalších božstev, jeho syn ENLIL - bůh ovzduší, ENKI (EA) - bůh a pán země.

Architektura

Díky nedostatku kamene v mezopotámii vznikla cihlová architektura — pokrytá barvou. Glazura usilovala o dojem jednolitosti, jakoby zhotovena ze souvislé hmoty.Barevná dekorace - pestré geometrické dekory. Sloupy, omítnuto, barevně (červená, černá a bílá) vyzdobeno - pozdější Sumerské chrámy tuto barevnost zachovávají.

Umění

Přejali část kultury. Nejstarší ženská maska z Uruku, též - Dáma z Varky - z alabastru, má nasazenou dřevěnou paruku, oči vykládané drahokamy, hlava v životní velikosti. Kamenné nádoby, vykládané jinými materiály, sošky - polychromované, mužské - rituální vous – umělý, jen na slavnosti. Alabastrová váza z Uruku - král předává dary bohyni Innaně (Ištar). Další božská trojice: INNANA (Ištar) = plodivá síla, láska, válka; ŠAMAŠ = slunce; SÍN = měsíc. Soška ženy s ptačí hlavou  4000 př. n. l. Sošky - schematické,někdy polychromované.

SUMEROVÉ:

Sumerové přišli neznámo odkud a nevíme přesně kdy, ale 3 500-3 000 jsou Sumerové již dominantní. Jejich jazyk má některé vazby jako jazyky ugro-finské, ale i semitské. Snad byli původně pastevci, kteří přešli k trvalému způsobu života. Pokles Sumerů - vystřídali je Akadové, kteří vytvořili říši severněji - severní Irák

• 3 000 - 2 750 př. n. l. přechodné období PROTODYNASTICKÉ
• 2 750 - 2 350 př. n. l. RANĚ DYNASTICKÉ OBDOBÍ - zlatý věk sumerské kultury, nikdy však nevytvořili jednotný stát, vždy žili na základě měst - Uruk, Ur, Lagaš, Larsai, nejjižnější Nippur

Společnost

Vyspělá zemědělská kultura. Panuje zde Dualita moci. Bůh EN - kněžstvo a král. Panovník - rituální vous!. Vousy byly znak moci. Epos o Gilgamešovi epos řešící věčnou otázku nesmrtelnosti.Gilgameš byl bájný král Uruku. Přemohl dva býky u Uruku. Sumerové jsou jednotí díky jazyku, náboženství a způsobu života.

Písmo

Má počátky zde u Sumerů - 3 200 př. n. l. Začínalo ve formě piktogramů, které vyjadřovaly celá slova. Záhy se proměnily v regulérní písmo. Vzala se z nich první souhláska = slabikové písmo, až do fénické abecedy (písmenková). Nejdříve se psalo shora dolů, pak zleva doprava - tím se otočily i znaky. Písmo vzniklo z důvodů hospodářství (účty, vést dobře úřad) Nejdostupnější materiál bahno. Psalo se do hliněných destiček. Nepraktičtější bylo rozložit znaky na klíny = klínové písmo. Materiál používali hliněné destičky, rákosové rydlo na otisky, desky vypálené i nevypálené, dle důležitosti a charakteru záznamu. Reformy písma organizovány chrámem = jednota. Hliněné obálky sloužili také jako pečetě. S vývojem písma se mění dějinné období ze starého archeologického na nové.

Architektura

Chrám na vyvýšeném chrámovém okrsku ztrácí původní charakter veřejného prostoru - ústředí chrámu vyhrazeno bohu - kněžím. Vnější prostor - dvůr je vyhrazen lidem LUGAL - palác.V paláci jsou sloupy pro podpěru, pilastry pro estetické členění, královský palác, zdobený barevnými freskami - místo správy, shromaždiště armády.

Umění

Hliněný model ovčích jater - věštění; magie. Textilie - známi lněné i bavlněné látky. V chrámu Ter-Chaláf - figurky prosebníků asi 50cm, věnovány božstvu, po určité době pohřbeny, keramické + asfalt, či textilní materiál.Vázy z jednoho kusu kamene, bohatě figurálně zdobené - lvi loví divoké býky - symbol královské moci, vysoká plasticita reliéfu. Četné ploché kamenné reliéfy - popis hmotné kultury, znalost sumerského válečného vozu, kolo. Královské pohřebiště v Uru, panovník + další lid, který byl obětován - byla to čest provázet panovníka i na onom světě. Nálezy vojenské zbroje - zlacená přilba, náhrdelníky, záušnice, dýky, hudební nástroje - lyry. Byla zde pohřbena královna Šubad – čelenka ze zlatých listů. Plastika Kozel v křoví: na soklu kozel na dvou nohách drží strom života. intarzie - dovoz a užívání jantaru. Jako pojivo používán asfalt, mozaika ze slonoviny. Sumerské loďkovité náušnice se dostaly až do pravěkého prostředí Evropy. Urská standarta - dva pásy vykládaných postav - výjev ze života, nahoře panovník, zajatí nepřátelé, průvod

AKADSKÁ ŘÍŠE

Doba 200 let po Sumerech, asi 2 300 - 2 100. Vládce Sargon I Akadský (odhozené dítě vychované v král paláci). Schopný panovník, vládl 60 let, sjednotil Sumer a okolní země.

• umění - stély: Stély Sargonovy, Náramsínova stéla, Náram Sín se prohlásil za boha, král Sumeru i Akadu: vládce čtyř světových stran
• říše se oslabila a nakonec ji dobyli nájezdníci, draci z hor - Gutejci vyplenili říši a hlavní město - to se dodneška nenašlo - Akad
• některá města získala autonomii - LAGAŠ - jeho král Gudea, říkal se ensi = správce, zakladatel chrámů, obnovovatel měst, zobrazen jako architekt; přes 30 jeho portrétů
• Lagaš ustoupil a přišla TŘETÍ DYNASTIE URSKÁ - 2120 - 2000 = sumerská renesance
• sjednotila celý Sumer a téměř obnovila Sargonovu říši, budují se chrámy
• panovník Ur-Nammu - obnovitel; Ur - Nammova stéla - přebírá zákoník od boha měsíce

BABYLONSKÉ OBDOBÍ 1900 - 1600 př. n. l.

, pak novoasyrské, pak novobabylonské  kolem 600 př. n. l.

• CHAMURAPI - vládce Babylonu, 1792 - 1750 př. n. l.; člověk trpělivý, ctižádostivý, opatrný, rozhodný - zákoník
• stéla Chamurapiho zákoníku - sbírka vzorových rozsudků, podle pravidla oko za oko…

BABYLON - hradby - odkryl Koldway – německý archeolog

1. zikurat - zikuraty = jedny z nejtypičtějších staveb, skládaly se z řady navršených plošin, na jejichž vrcholku se nacházel chrám; obdélníkový půdorys a tři schodiště, uspořádaná do pravého úhlu, která vedla k nejvyššímu chrámu

- Babylonská věž - 30m - dům základů nebes a země - zikurat; pojící materiál - asfalt

1. městská třída - procesní cesta

- do města se vstupovalo devíti branami; vstup do paláce - Ištařina brána 6. - 7. - století př. n. l. (Ištar - bohyně lásky a plodnosti)

1. palác

- babylónské visuté zahrady - které Řekové považovali za jeden ze sedmi divů světa - součástí paláce

UMĚNÍ EGYPTA (STARÁ, STŘEDNÍ A NOVÁ ŘÍŠE)

Přehled: - předdynastická doba 4000 -3000 - archaická doba 2920 - 2575 (1. - 2. dynastie) - stará říše 2649 - 2152 (3. - 6. dynastie) - první přechodná doba - střední říše 2065 - 1781 (11. - 12. dynastie) - druhá doba přechodná - nová říše 1550 - 1075 př. n. l. (18. - 20. dynastie)

Archaické období:

- počátky monumentální kamenné architektury v Egyptě, konec pravěku až kolem 4 000 let př. n. l. - v tomto období dvě koncepce pohřbívání jižní (horní) Egypt - zemědělci, nedostatek půdy, kterou byli ochotni osazovat hrobkami - tedy pohřbívání na okraji obce, později pod podlahu dolní (severní) Egypt - představa o hrobě jako - mohyla, kupa kamení, ochranný val - po sjednocení země - fúze těchto dvou představ = příbytek i mohyla - nejstarší pohřebiště kol 4. tisíciletí př. n. l. u sídelního města Memfis (původně Men Mefer - Bílé zdi) Stará říše: 4000 - 3000 př. n. l. DŽOSERŮV PYRAMIDÁLNÍ KOMPLEX V SAKKAŘE 2 800 let př. n. l. - počátek 3. dynastie, panovník Džoser - pohřebiště na západním břehu Nilu, duše odchází na západ - Džoserova pyramida - původně nevznikla jako pyramida, na počátku mastaba - v průběhu stavby došlo k nečekanému obratu - bylo navršeno dalších pět mastab = celkem šestistupňová stavba (snad byla málo vidět?) - stavitel Imhotep - syn Džosera - náboženská představa o původním pahorku, který se při stvoření světa vynořil z chaosu, sluneční bůh se dotkl tohoto místa a dal vzniknout životu - místo pohřbu, ale i transformace, zmrtvýchvstání, západ - východ slunce - Džoserův komplex - obehnán plotem a valy, pyramida, jižní a severní dům (pozemské správní budovy - centra), sýpky, kamenné kopie všeho pozemského, detaily struktur, kámen dokonale kopíruje, popisuje a napodobuje původní materiály: rohož, rákosí přepásané provazy, svazek stvolů a poupat lotosu pod hlavicí omotán provazem - typy sloupů - různé rostliny: lotosový, papyrusový, palmový... - svátek SET, původně slavený 1x za 30 let: starý panovník rituálně odstraněn a nahrazen novým, postupem času - dožil-li se starý panovník tohoto, tak si vyprosil a načerpal sílu - faraón i po smrti stále vládl Egyptu své doby, proto kolem jeho hrobky je též kopie jeho okolí, je po své smrti hvězdou Polárkou - Vlčí bůh - otvírač cest: faraónova standarta - bůh Usíres - vládce podsvětí, západní říše - postupem času - demokratizace zádušního kultu, i další lidé si nárokují posmrtný život - čeští egyptologové: Jan Kamínek Sedlo, Fr. Lexa, Jaroslav Černý, prof. Zbyněk Žák, Prof. J. Verner - Tašepsevova mastaba - velmož Tašepses, polovina 5. dynastie, manžel princezny - jmenován faraónem vrchol umění - obočí, oko, slzní kanálky, plastická linka na okraji úst - množství dochovaných svitků - ekonomické záznamy, nádoby, ve svatyních nože - ploché z pazourku, Fajánská keramika - 1. dynastie faraónů měly hrobky v podzemí, protože uctívali kult boha Usíra - Pána mrtvých - změna nastala s novým kultem boha Réa - slunečního boha, proto se začaly stavět pyramidy, směr vzhůru blíže ke slunci - 2 typy hrobek: mastaby a pyramidy - Džoserova pyramida v Sakkáře, pyramidové pohřebiště v Abusíru - pyramidy v Ghíze: Chufuova, Raachefova, Menkauréova, v sousedství Sfinga - sochy: socha krále Raachefa - sedící postava, jedna ruka v pěst, druhá natažena, záhadný poloúsměv, na hlavě klaft - šátek, symbol faraónů, u nohou mu sedí dva lvi - Menkauré s manželkou - příklad tehdejšího umění - zidealizovaná realistická forma, dvě stojící postavy, král s klaftem a nepravým vousem, ruce v pěst, manželka oděna v tunice, jemně objímá manžela - Sedící písař - zřejmě vysoký úředník, sedící skrčené nohy - Saltova hlava - „červená hlava“, pokřivená ústa, nestejně velké oči dodává na osobitém výrazu - Dvojportrét knížete Rahotepa s manželkou, vznešený výraz, sedí na trůně, křišťálové oči dodávají pocit živosti, odlišné zbarvení pleti, muž - opálený bojovník, žena - bledá, uzavřená v domě

střední říše: 3000 - 2000 př. n. l.

- Wéset - hlavní centrum Horního Egypta, objevuje se opět kult boha Usíra, sochy faraónů dostávají lidštější méně „vladařský“ výraz, potíže s volnými sochami, sochaři se soustřeďují na reliéfní stély, reliéf je na rozdíl od Staré říše (jemné rytí) ryt hluboko - dokonalé obrysy dávají pocit, že jde spíše o malbu - Tutanchámonova zlatá pohřební maska - nalezena v hrobě v Údolí králů - Sfinga z růžové žuly - zasněný melancholický výraz, na prsou nese pečeť uchvatitele, který si ji chtěl přisvojit

nová říše: 1500 - 700 př. n. l.

- vznikla potlačením barbarského národa, který zdánlivě ponechal faraónům jejich moc a vymáhal na nich prostředky - vznikají rozsáhlé stavby větších rozměrů než pyramidy, spojení boha Réa a Amóna (místní wesetský bůh) - Údolí králů - chrám královny Hatšepsowet vybudován na úpatí skalnatého pohoří, do kterého navazuje na sloupech - Karnak - hl. náboženské a polit. centrum Nové Říše - Luksor - nádvoří Ramesse II. a nádvoří Amenhotepa II. propojeno sloupořadím „papyrusových sloupů“, hlavice ve tvaru lotosového květu - SOCHY: socha královny Hatšepsowety - z bílého mramoru, sedící postava s klaftem na hlavě, socha Tutmóse III., mladistvý vzhled, lidštější než strnulost z předešlých období, Amenhotepova hlava - z křemene, abstrahující pojetí, socha Ramesse II. - z černé žuly s přilbou na hlavě, hlava královny Nefertiiti - polychromovaný vápenec, zdůrazněn její ženský půvab