8. Světlo

8. Světlo

- světlo je neodmyslitelnou součástí každodenního života, správně nastavené světelné podmínky dokáži ovlivnit nejen psychickou, ale i fyzikou kondici člověka.

U světla rozeznáváme několik viditelný a měřitelných veličin:

1. svítivost - síla světla v určitém směru od zdroje

2. světelný tok - energie vyzářená zdrojem světla za jednotku času

3. intenzita osvětlení - poměr světelného toku vůči osvětlované ploše (minimální intezity osvětlení - viz. níže)

4. teplota chromatičnosti - barevná teplota popisující spektrum bílého světla, které při různých teplotách vyzařuje jinak barevné tepelné záření

5. jas - díky nedokonalosti lidského oka je vnímán velice subjektivně, jas různých předmětů vnímáme odlišně v závislosti na okolním prostředí (například tmavý předmět na světlém pozadí vnímáme tmavěji - na tomto faktu je založena podstatná část optických klamů)

Minimální intezity osvětlení

- sklepy, chodby = 20lx

- obytné pokoje = 50lx

- užitkové místnosti = 100lx

- učebna, kancelář = 300lx

- počítačová pracoviště, kreslírny = 750lx

Základ barvy

Podle Aristotela je barva předmětu viditelná jen prostřednictvím světla. Po Newtonově objevu barevného spektra se usoudilo, že barva je pouze vlastnost světla. Předmět, který má při denním osvětlení zelenou barvu, bude mít při červeném světle barvu šedou až černou.

Obě dvě teorie mají víceméně pravdu. Barvu předmětu, tak jak ji známe, ale můžeme ve skutečnosti vnímat pouze díky lidskému oku. To přeměňuje elektromagnetické vlnění světelného záření na barevný vjem. Lidé s poruchou zraku (barvoslepost, porucha barvocitu) barvu nevnímají vůbec, nebo jen určitou část spektra.

Barevné spektrum

Barevné spektrum je lidským okem viditelná část spektra elektromagnetického záření o vlnových délkách 380 až 750 nm. Tento rozsah vlnových délek je nazýván viditelné světlo nebo jednoduše světlo. Oko je nejcitlivější na elektromagnetické záření vlnové délky 555 nm (540 THz), tj. na zelenou barvu. Barevné spektrum neobsahuje všechny známé barvy. Souvisí to se schopností lidského oka a součinností mozku. Barvy mezi červenou a filovou (purpurová) a nesaturované barvy jako růžová chybí. Jsou totiž složeny ze směsice různých vlnových délek.

Soubor:Barevné spektrum.jpg

Základní a komplementární barvy

Základní barvy

Mezi základní barvy řadíme žlutou, oranžovou, červenou, purpurovou, fialovou, modrou, tyrkysovou a zelenou. Ke každé z nich se přidávají ještě dva její odstíny. Jeden teplý a jeden studený. Máme tedy celkem 24 barev, které tvoří tzv. barevný model.

Soubor:Základní barvy.jpg

Komplementární barvy

- neboli doplňkové barvy jsou 2 barvy stojící v kruhu přímo naproti sobě. Při správném použití mohou vytvořit jak rovnováhu, tak zajímavý kontrast.

Míchání barev

Základní barvy můžeme míchat podle dvou základních barevných modelů:

- Aditivní míchání barev (RGB)

- Subtraktivní míchání barev (CMYK)

Aditivní míchání barev (RGB)

- je takový způsob míchání barev, kdy se jednotlivé složky barev sčítají a vytváří světlo větší intenzity. Výsledná intenzita se rovná součtu intenzit jednotlivých složek. Pracuje se se třemi základními barvami: červená, zelená a modrá

Subtraktivní míchání barev (CMYK)

- je způsob míchání barev, kdy se s každou další přidanou barvou ubírá část původního světla. Pokud například skládáme na sebe barevné filtry nebo mícháme pigmentové barvy, mícháme je subtraktivní metodou. Světlo prochází jednotlivými barevnými vrstvami a je stále více pohlcováno. Výsledná barva se skládá z vlnových délek, které zbudou po odrazu nebo průchodu filtrem.